TAHEHALIN PŘÍBĚH
Malá Tahehala stála v koutku a bála se na kohokoliv promluvit. Chtěla hračku. Ale neuměla si o ni říct. Chtěla kamarády, ale tak strašně se styděla. Chtěla být ve středu smečky. Ale ta smečka byla nějaká moc rychlá, hlučná a děsivá.
Tahehala byla přezdívka, kterou dostala od svého tatínka. Prý indiánsky to znamená uplakaná.
Já jsem vždycky chtěla princeznu, říkala maminka.
Tahehala ale ráda lezla po stromech.
A pak měla kamarádku a ta zlomila kouzlo. Byla drzá, byla odvážná a byla jako kluk!
Takže Tahehala se vrhla do klukovskýho stylu života, šéfila partu Ninža želv v Chomutově a organizovala dětské olympiády na louce za barákem.
Měla také jiné talenty. Ale furt se děsně styděla. A tak odmítla v 6 letech hlavní roli v tanečním představení v Zušce. Přeci jen, přišli by rodiče (ti na louku nechodili.)
Chtěla hrát křoví!
Být vzadu. Být neviditelná. Jen tak pro sebe si to užít…
Hlavně nevyčnívat.
Říká ti něco tenhle příběh?
MUSÍŠ SI VYBRAT JEDNU VĚC!
Z Tahehaly se s věkem stala Pipi Punčochatá a pak Vysmátá piraňa a nakonec Kačaba a Tryskající zdroj radosti…rostla, a s ní i její talenty, kterých ale bylo…no, nějak moc.
“Musíš být Mistr v jediné věci! Jen tak máš na jevišti světa šanci.”
Jenže mě to šlo a mě to bavilo, oblíbaly mě múzické múzy a připadalo mi, že se to všechno doplňuje, že jedno mi pomáhá pochopit druhé…ostatně jsou to jen prostředky k SEBEVYJÁDŘENÍ.
K vyjádření všech těch pocitů, prožitků, myšlenek, objevů o světě, úžasných lidí a věcí, které jsem poznávala a viděla jejich kouzlo.
Byl to svět zázraků a já v něm nadechovala zvědavost a vydechovala okouzlení.
A to bylo mé vědomé rozhodnutí se pro tu jednu věc… Zaměřit svůj pohled tímto směrem.
Rozhodla jsem se věnovat se tomu, co lidem přináší okouzlení životem, kterému se prostě říká radost. Radost ze sebe samých. Z možnosti vyjádřit se po svém. Která i pro mě byla těžká. Ale tak silná…tvořím, protože hořím. Hořím životem. Cítím se tak setsakramentsky živá.
Tanec, zpěv, herectví, psaní, hudba jsou pro mě všechno jen prostředky, kterými mohu VYSLOVIT a OTEVŘÍT dveře k různým tématům, která se mnou hýbou. Protože je dost velká šance, že hýbou i s někým jiným.
A že tak na to nejsem sama, nejsme sami, jsme smečka a hlas každého jednoho z nás je důležitý, protože ovlivňuje dynamiku celku.
A tak jsem si nevybrala jednu věc, ale mísila je, studovala je postupně všechny, aby i dynamika mého vlastního celku byla patřičně kompaktní ve své rozmanitosti výrazových možností.
PERFORMERKA MENTORKA MENTOLKA VELKÁ HOLKA
A tak jsem tady. Lanči tančí, Lanči zpívá, Lanči hraje, UČÍ CO UMÍ. A teď už konečně o tom i píše blog. Proč?
Aby bylo víc nás odvážných bojovnic a bojovníků s vlastními strachy , které slábnou s každým naším dalším krokem, a my se jim smějeme, protože už víme, jak se do toho obout, zatímco míříme vstříc dalšímu z nich. Dalšímu svému velkému drakovi…
Který se dá zkrotit, tak jako ti předchozí, kteří už nás jen roztomile jako kočky ohřívají kolem lýtek, když s námi rozpalují jeviště světa.
Aby náš hlas byl slyšen a vyslyšen!
A aby RADOST PROUDILA SVĚTEM.
Vidíme se, slyšíme se!
Kateřina Eva Lanči
5 komentářů
Zkouším, jestli mi fungují komentáře. A – fungují 😀
Ahoj Drahá Evka, volavka ma dostala, hladí moju dušu, akoby to bol môj intímny prejav. Ďakujem a teším sa na Tvoju ďalšiu tvorbu
Kamila
To jsem šťastná, tvoja reflexia je pre mna prvá a velmi si ju cením! Ďakujem a zdravím dušu tvoju!
Milá Kateřino Evo, miluji totéž, co Vy. Jen moje Cesta byla krkolomná a nebyla jsem v žití mých talentů tak usilovná. Ale srdce mám stejné. Kromě tance a psaní a zpěvu a hudby a skládání písní a (nenaplněné) touhy hrát divadlo, mám taky ráda hru na klávesy a ráda mj. vyrábím loutková divadla. Psaní je můj celoživotní průvodce (za mým snem stát se spisovatelkou). A ještě jsem básnířka 🙂 Zdravím Vás a moc děkuji za příspěvek.
Aleno, děkuji za srdečné sdílení srdce stejného. Držím palce a sem s nějakou básní. Poezii já moc ráda!